My immortal (Můj nesmrtelný)
Můj nesmrtelný
(My immortal)
Jsem tolik unavena tím, že jsem tady
Sužována všemi svými dětskými strachy
A jestli musíš odejít,
Přeji si, aby jsi to udělal právě teď,
Protože tvá přítomnost se tu stále zdržuje
A nenechá mě samotnou
Ty rány nevypadají, že by se hojily,
Bolest je až příliš skutečná,
Je toho strašně moc, co čas
Nedokáže vymazat
Ref.
Když jsi plakal, stírala jsem všechny tvoje slzy
Když jsi křičel, bojovala jsem se všemi tvými obavami
a držela jsem tvoji ruku po celá ta léta
ale ty mě máš, stále celou
Zvykl sis mě připoutat svým znějícím světlem
Ale teď jsem poutána životem, který ty jsi opustil
Tvá tvář straší, mé jindy příjemné sny
Tvůj hlas zahnal, všechen můj zdravý rozum
Ty rány nevypadají, že by se hojily,
bolest je až příliš skutečná
Je toho strašně moc, co čas
Nedokáže vymazat
Ref.
Když jsi plakal, stírala jsem všechny tvoje slzy
Když jsi křičel, bojovala jsem se všemi tvými obavami
a držela jsem tvou ruku, po celá ta léta
Ale ty mě máš, stále celou
Snažila jsem si tak složitě namluvit, že jsi odešel
A ačkoliv jsi stále se mnou
Byla jsem pořád sama
Ref.
Nedokáže vymazat
Když jsi plakal, stírala jsem všechny tvoje slzy
Když jsi křičel, bojovala jsem se všemi tvými obavami
a držela jsem tvou ruku, po celá ta léta
Ale ty mě máš, stále celou
